Příprava cesty aneb
obsáhlejší info, co se dělo předodjezdem
Jestli chci jet do Austrálie? Možná to před lety myslel Wheb
jako řečnickou otázku, ale mě to fakt zaujalo, takže nutno podotknout, že jsem
docela prudila, kdy už pojedeme. Nevypadalo to nadějně, ale rok se s rokem
sešel a pomalu jsme už balili kufry. Celá anabáze přípravy cesty však byla i po
schválení stáže dlouhá, však o boji s byrokracií si přečtěte v ofiko blogu na http://stazvadelaide.blogspot.com
Jako první se řešily dokumenty. Začít vízem? Nebo letenkami?
Nebo zajít na pasy? A bylo dřív vejce, nebo slepice? Nejprve jsme koumali
letenky, než budou drahé. Už jsme měli i nějaké najité – Singapore airlines
s routingem PRG-FRA-SIN-ADL. Docela pěkný let, skočit hoďku do Frankfurtu,
pak přes noc 12 hodin do Singapuru a pak zvládnout ještě 8 hodin do Adelaide. Ale
nakonec jsme se rozhodli zařídit napřed víza (co kdybychom je nedostali,
letenky a 30tis bych si nechtěla nechat propadnout).
Víza už nejsou jako před lety, kdy se muselo do Vídně. Jde
to i online, pokud teda žádáte jen obyčejné turistické, navíc je to zdarma. Já
s dětmi máme „E-visitor (class TV) eVisitor (subclass 651) visa“. Wheb má
krom toho ještě svoje research visa (placené). K tomu jsou však potřeba
pasy, takže jsem s dětmi zavítala na magistrát. Vojta neměl pas vůbec a
Venda na něm měla 5 měsíců, to už by nám asi neprošlo. Šlo to relativně hladce,
teda poté, co děti paní na přepážce na poosmé přesvědčila na neutrální výraz,
kde nemrkají, nemají vidět zuby a nehýbou se…
A vlastně mi pak pasy nechtěli vydat s tím, že moje občanka na to
nestačí, že jak mají vědět, že to jsou moje děti. Inu, kde jinde než na
evidenci obyvatel to ví, ale tak nakonec jsme to zvládli. Víza jsem pak hbitě
naklikala a druhý den jsme je měli vystavené. Šlo se na letenky.
V době nákupu letenek, tedy v říjnu, se nám nakonec
jevil nejvhodnější let s Emirates PRG-DXB-ADL (resp. letenka je to od Qantasu,
byla levnější, ale vše letí jako codeshare a operated by Emirates).
Z Prahy v 15.30, 6 hodin do Dubaje, tam 1:30 na přestup a kolem
půlnoci 12:30 dlouhý let do Adelaide. Měla jsem určitou představu, jak by to děti měli
zvládnout kvůli spaní, realita byla sice jiná, ale zvládli jsme to. Zpět to
bude odlétat ve 22.30, takže zase dvanáctihodinový noční let, 3 hodiny
v Dubaji a pak 6 hodin do Prahy. Kupovali jsme to přes prostředníka (Jiří Hošek), ale zato levnější. Hned poté, co jsme měli letenky, jsem si začala
telefonovat s Emirates a zařídila booking sedadel, na všechny úseky postýlku pro Vojtěcha,
frequent flyer pro Vendu (došel ji v lednu balíček s cedulkama na kufr a kartičkou), jídla speciálně pro děti aj. A trochu jsem truchlila, že
to je vždy stejné letadlo B777-300. Co už, na A 380 budu muset zase počkat. 
Kromě organizačních věcí jsem zařizovala i vše kolem,
načítala průvodce, hledala tipy, jak vše s dětmi zvládnout. Wheb byl
v semestru totálně zasekaný, tak to bylo horší, ale naštěstí jsme se doma
občas potkali a poladili detaily. Zabookovali jsme na prvních 14 dní ubytování,
na dalších 14 dní pronájem auta a na konec cesty třídenní výlet na Kangaroo
island. Jinak jsme už nechali další plány na později. V Brně jsme ještě
zařídili pojištění, pokoupili co bylo potřeba, inovovali lékárničku, někdy to bylo fakt komické.
Kupovat dětem plavky s rukávy, sluneční krém UVF 50 plus a sandálky. No
koukali se na mě občas jako na blázna, co to po nich v lednu chci. Tak teď už "jen" sbalit. Naštěstí si vzali naši Vendu na týden na
hory, to jsem toho zvládla hodně, a pak ještě na víkend. Jako bonus nafasoval
náš táta den před odletem i Vojtěcha, tak jsme konečně nabalili. 1 kufr, 2
batohy, kočárek, postýlku a příruční zavazadla. Vypadalo to, jako kdybychom se
stěhovali na rok, ale prostě ty děti toho zaberou fakt hodně :-)
Ještě jsme si užili poslední (a letos teda první) sníh, zvládli
rodinné oslavy, Venda se rozloučila ve školce (týden před letem teda ještě děti
začaly kašlat, aby se náhodou nesnížil level stresu) a 31.1.2016 jsme vyrazili!
No comments:
Post a Comment